Home

     Kaktusy

     Itálie

     Fotograf

     Překlady
     a tlumočení

     Galerie

     Odkazy

     Mapa
     stránek

Abruzzo

Řeka Tronto je hranice; a to nejenom geografická, ale hlavně mentální a v dobách minulých i státní. Ihned po jejím překročení uvítá pozorného cestovatele torzo žulového sloupu. Traduje se, že kdokoliv odsouzený, až na skutečně těžké delikty, dosáhl tohoto hraničního kamene mezi Neapolským královstvím a Papežským státem, byl osvobozen. Ale to je tak jediné, co nás může v Abruzzu vítat. V Abruzzu nelze očekávat upřímnou otevřenost a pohostinost typickou pro obyvatele Marche. Místní starousedlíci jsou uzavření a konzervativní; každý návštěvník a zvláště cizinec je pro ně potencionální zloděj a narušitel jejich tradičních hodnot. A zvláště pro v dovy, ještě stále se tradičně oblékající po celý zbytek života do černé, vděčný objekt řečí. A nedejbože cokoliv fotit. Nemám teď na mysli dovolenkové momentky koupající se rodinky v kempovém bazénu; mám na mysli snahu zachytit originalitu architektury, krajinu či místní atmosféru. Nezůstanou-li jen u svých nevraživých pohledů, lze očekávat smršť pichlavých argumentů o porušování jejich práv.

Na druhou stranu však „eurocinkot“ jim nesmrdí…
Pobřeží Abruzza zažívá v posledních letech turistický boom. Zvláště severní lokality – Martinsicuro, Alba Adriatica a Tortoreto, marně se snažící vytvořit protipól k Palmové riviéře sousedních Marche, se mění k nepoznání. Letoviska se stále více zaplňují novou komerční zástavbou, většinou nevalného vkusu, bez respektu k tradiční zástavbě i krajině. Realitní kanceláře nabízející letní apartmány k prodeji či pronájmu rostou jako houby po dešti. Zemědělská půda se prodává na každém rohu; staří už nemají sílu, aby ji obdělávali, a mladí vidí zisk v jiných hodnotách. Lány salátu, rajčat a pasoucí se ovce mezi olivovníky ustupují novým ubytovacím zařízením: betonovým činžákům efektně přizdobeným barokizujícím zábradlíčkem, domečkům tyrolského typu, kempům či stále větším obchodním centrům. Hlavně, aby se turisté cítili jako doma!

Měl jsem takhle jednou ostřejší komunikaci s panem De Santis – majitelem komplexu koloniálních staveb - když jsem si fotil jejich polozbořené pozůstatky. ( Dost mu vadilo, že jsem si to fotil.) Bylo to moje oblíbené místo: skupinka tří tradičních cihlových stavení obytného a hospodářského charakteru se soukromou kaplí zasazené uvnitř abruzzeských polí, avšak stále na dohled pobřeží… Před pár lety ještě obydlené a posléze už jen chátrající; že by záměr? Pan De Santis plánuje na místě zbořeniště vystavit agroturistický komplex: ve stylu italského podnikatelskému baroka, z betonových prefabrikátů a sádrokartonu. Je hrdý, že může zbourat „staré“ a postavit „nové moderní“, protože to je podle něj „cesta k pokroku“.

Možná je to snaha udělat tlustou čáru za chudobou, která postihla Abruzzo po II. sv. válce; možná je to momentální zaslepenost z možného zisku. Nesdílím stejný názor; mnohá místa takovýmto přístupem ztratila nenávratně své kouzlo, své genius loci, svoji identitu.

Nestalo se tak naštěstí všude. Opevněná městečka Colonella nebo Tortoreto alto jsou pravým opakem; do zrestaurovaných klenotů se vrací mladý život. Vypadají, jako by byla postavena včera. Jiná, jako např. Giulianova, dokázala udržet harmonii mezi novým a starým, tradicí i narůstajícím turismem.

Abruzzo prostě skýtá mnohá překvapení…